Safari v Jihoafrické republice - co jsme tam s bratrem zažili a proč tam jednou chci vzít i svého syna

Bylo nám s bratrem 11 let, když na nás pod vánočním stromečkem čekala obálka s letenkami do Johannesburgu. Oba jsme věděli, že nás čeká nezapomenutelný zážitek, ale asi jsme si tehdy nedokázali představit, jak formativní cesta to bude pro naše budoucí vnímání přírody a ochrany životního prostředí.

Cesta do Jihoafrické republiky očima dítěte

Let z Prahy do Johannesburgu trval necelých čtrnáct hodin. Čekal nás jeden přestup a spousta filmů v letadle, což je pro dítě vlastně velmi příjemný způsob, jak strávit čas. Po přistání jsme se vnitrostátním letem přesunuli do Tswalu, divoké oázy, která v cestovateli, a to i tom nejmenším, probudí pocit absolutní harmonie.

Samotné ubytování bylo nádherné, ale mě jako dítě upřímně mnohem víc fascinovalo, že na zábradlí ležérně seděl ten nejzajímavější pták, jakého jsem kdy viděla. Později nám náš ranger Adrian řekl, že se jedná o zoborožce kaferského, který do hotelu pravidelně přilétá vyzobávat drobky. Překrásná zvířata byla všude kolem, a to jsme byli teprve na pozemku hotelu. Když jsme se později s bratrem šli vykoupat do bazénu, necelých třicet metrů od nás se pásly antilopy kudu. Jako dítě jsem nedokázala pochopit, že existuje místo na světě, kde lidé a divoká zvířata žijí v tak přirozené symbióze.

Safari den: budíček v pět ráno

Každé ráno nás čekal budíček v pět hodin. S bratrem jsme ale většinou byli vzhůru už dříve, protože jsme věděli, že nás čeká další expedice terénním autem po stopách zvířat s naším rangerem. Následující dvě hodiny jsme trávili pozorováním africké fauny, s dalekohledem i bez něj. Díky bezedným znalostem stopaře Jacoba, který byl také součástí každodenní výpravy, jsme si dokonce vyzkoušeli i odlít stopy geparda do sádry.

Přestože jsme na safari vyrazili každý den, nikdy nechyběl prvek napětí. Safari není zoologická zahrada, a tak nikdy nevíte, na jaké zvíře a kde narazíte. Má svůj vlastní, nespoutaný rytmus a nás nesmírně bavilo stát se na chvíli jeho součástí.

Líbilo se nám, že zvířata nebyla jednoduše vystavena, jak je tomu v zoologických zahradách. K jejich nalezení byly potřeba znalosti našeho rangera, zkušenosti stopaře, trpělivost i pořádná dávka štěstí. Nadšení jsme měli víc než dost.

Stopařský deník: safari jako bojovka

Program připravený hotelem byl skvěle přizpůsobený dětem, a tak jsme dostali vlastní stopařský deník, do kterého jsme si průběžně zaznamenávali všechna zvířata, která jsme už potkali. Safari pro nás bylo tou nejzábavnější bojovkou, jakou jsme kdy zažili.

Která zvířata jsme na safari viděli a co nás naučila

Nejvíc se mi líbilo, že jsme zvířata nijak neomezovali ani nenarušovali jejich prostor. Na safari jsou pány oni. My jsme byli jen nadšení pozorovatelé a návštěvníci jejich přirozeného prostředí. Právě tento respekt k divočině dnes zpětně vnímám jako jednu z nejdůležitějších lekcí celé cesty.

Podařilo se nám spatřit zebry, impaly, nosorožce, slony, lvy, nespočet nádherných ptáků a dokonce i geparda. Mým nejoblíbenějším zvířetem se stala antilopa oryx, která je zároveň považována za ohrožený druh. Jako dítě jsem velmi těžce nesla informace o pytláctví v národních parcích, ale zároveň jsem cítila, že je důležité znát i tuto stinnou stránku země.

Proč chci vzít na safari i svého syna

Cestovatelských zážitků máme s bratrem díky rodičům nespočet. Pokud bych ale měla pro svého syna vybrat jedinou cestu, byla by to právě návštěva afrického safari.